Informace o nás
Z kroniky včelařů
13. Ledna si všichni českoskaličtí včelaři připomínají 100 výročí založeni "Včelařského spolku pro okres českoskalický" seznamte se s jeho historii.
Dovolte, abych vás seznámil s historií včelařství, jež sepsal př. Košťál - kronikář, př. Resl a př. Mervart získal z pamětí, našich dosud žijících, starších včelařů i ze svých vzpomínek.
Zalétněme tedy duchem do minulosti a vzdejme tak hold všem těm, kteří nám zanechali doklady o tom jak tehdy žili.
Když na posvátném Řípu spočinul praotec Čech a obzíral zemi svou, nalezl ji bohatou. Ve hvozdech, českých, v kmenech staletých dubů, buku a smrku bylo plno včel. Lidé usadivši sena různých místech, milovali včely, neb jim poskytovaly med a vosk. To potvrzuje Dalimilova kronika která dí, že Čechové, jako všichni Slované, byli velkými milovníky včel, jichž při svém příchodu do země nalezli mnoho.
V 11.stoleti byly považovány v Čechách lov, rybářství a včelařství za regalia. Včelíny se zapisovaly do gruntovních knih na ochranu včelařství a včelínů byly vydávány přísné zákony. Včelaři se sdružovali i v cechy a požívali veliké vážnosti. Byly to jen zhoubné války, války se švédy, války husitské, třicetileté a.jiné, které zapříčinily, že v důsledku zpustošených krajů, vylidnění, hladu, moru a bídy upadlo v Čechách i včelařství. Včelaří vypili kalich utrpení, ale dočkali se zlepšení za panování Marie Terezie, která ve snaze zlepšit hospodářství ve svém státě, vydala r. 1775 pro Moravu a Slezsko nařízení o ochraně včelařství a roku 1776 pro Čechy nařízení, ve kterém vytyčila práva včelařům, z nichž se mnoho uchovalo až do dnes. Včelařům byla dána svoboda. Včelařit mohl kdokoliv a kdekoliv. Včeliny mohly býti stavěný jak na panském taktéž na soukromém pozemku. Bylo možno chovati libovolný počet včelstev. Z této svobody nastala pro včelaře nová doba. Byly zřizovány školy včelařské a štěstí včelařům začalo přát, neboť doba přiváděla na svět nové průkopníky, nové teorie, novou vědu o včelách a probouzela lásku ke včelařství.
Včelaři se začali sdružovat. a tak mátne doklady o tom, že už roku 1864 zakládají včelaři spolky v Chrudimi, roku 1868 v Hořicích, Písku, Kopidlně, Jaroměři a jinde. Spolky pořádaly včelařské sjezdy, výstavy. Včelařství rok od roku vzkvétalo. Bylo to v roce 1894, kdy čilý ruch včelařský v sousedních okresech a to v Náchodě a v Novém Městě nad Met., povzbudil včelaře na českoskalicku k založení Včelařského spolku pro okres českoskalický se sídlem v České Skalici.
Iniciátory této krásné myšlenky byli zdejší děkan František A Pecka a Jan Rolčík řídící učitel z Třebešova. Již 12. prosince 1894 bylo všem včelařům v okrese českoskalickém zasláno provoláni, které současně bylo přihlašovací listinou do spolku i ustavující schůze.
Doslovné znění provolání :
P.T. pánům včelařům a milovníkům včel v okrese českoskalickém!
Nedávno založené včelařské spolky v Náchodě a v Novém Městě povzbuzují nás, abychom také my včelaři v České Skalici a okolí sdružili se a založili Včelařský spolek pro okres Českoskalický se sídlem v České Skalici.
Za tou příčinou žádáme Vás zdvořile, abyste sobě za potíž nepoložili, zapsati každý ctěné jméno své a bydliště na tuto přihlašovací listinu, abychom vám pozvání k ustavující schůzi "Včelařského spolku pro okres Českoskalický" zaslati mohli.
Zajisté nebude mezi námi na pokročilém českoskalicku ani jediného uvědomělého včelaře jenž by nepatrný příspěvek 2 Korun, za něž bude dostávati spolkový časopis "Českého včelaře", nepodal ochotně ruky své k našemu sdružení se v rodinu jednu.
Protož společné práci naší "Zdař Bůh".
Dne l2.prosince 1894 Fr. A. Pecka Jan Rolčík
V ustavující schůzi dne 13. ledna 1895, byla čtena jména již 47 včelařů, kteří se za členy spolku přihlásili a další přihlášky následovaly. Starostu spolku byl zvolen František A. Pecka děkan v České Skalici, náměstkem starosty Václav Šichan rolník ve Velké Jesenici, jednatelem Jan Rolčik řídící učitel v Třebešově a pokladníkem Josef Honzů měšťan v České Skalici.
Spolek se stal v únoru 1895 členem Zemského ústředního včelařského spolku pro království České v Praze. Stanovám spolku dostalo se vysokého potvrzení od c.k. místodržitelství v Praze, dle oznámení c.k. okresního hejtmanství v Nové Městě nad Met.
Spolek sdružoval tyto obce: Českou Skalici, Třebešov, Svinišťany, Studnici, Velkou Jesenici, Žernov, Vestec, Světlou, Hostinku, Větrník, Brzice, Slatinu n/Úpou, Boušín, Kleny, Zlíč, Chlístov, Novy Dvůr, Miskolesy, Hořičky, Vysokov a Žluvu u Chvalkovic. Ve spolku byly zastoupeny tyto stavy: kněžský, učitelský, lékařský, rolnický, zahradnický, průmyslový, dělnický a obchodní.
Včelařský spolek v České Skalici patřil mezi největší spolky v zemi České, neb ku konci roku 1895 čítal již 60 členů.
Spolek, pro jeho velmi dobrou činnost, byl podle rozhodnutí Zemského ústředí včelařského spolku pro království české v Praze pověřen konáním XIV. zemského včelařského sjezdu spojeného s výstavou v České Skalici ve dnech 15. 16. a 17.srpna 1897.
O protektorství XIV. zemského sjezdu včelařského a výstavy v České Skalici byl požádán princ Vilém ze Schamburg-Lippe, který žádosti spolku vyhověl a přislíbil svoji podporu. Byl ustanoven 21 členný výstavní výbor. Různé korporace byly požádány o podporu. Konáni sjezdu a výstavy bylo uveřejněno ve dvanácti novinách.
Výstavní výbor dostal za úkol, aby požádati ráčil ctěné obce v okresu, aby se daly svými pány starosty nebo jejich zástupci při slavnostech sjezdových a výstavních zastupovali a působiti k tomu, by občanstvo věnovalo tomuto včelařskému sjezdu výstavě pozornost.
V ruchu slavnostním a náladě povznešené prožívalo město Česká Skalice sjezdové a výstavní dny.
Program by stanoven takto:
15. 8. 1897 - Shromáždění před radnicí, mše svatá, průvod na výstaviště, zahájení výstavy, návštěva výstavy, koncert a večer divadelní představení "Včely",
1ó. 8. 1897 - Uvítáni včelařů na nádraží v České Skalici, práce včelařské, společný oběd, schůze výstavní poroty, společný výlet do Ratibořic, zábavný večer.
17. 8. 1897 - Mše svatá, slavnostní schůze a zároveň sjezd včelařů, hotelu Bartoníček v
České Skalici, společný oběd, rozděleni přiřknutých odměn a uzavřeni výstavy, večer na rozloučenou.
Výstava byla zahájena protektorem princem Vilémem ze Schamburg-Lippe, c.k. polním podmaršálkem a pánem na Náchodě a ve Chvalkovicích a to v české řeči. Výstava se konala v 5,třídách školy, v městské zahradě vyhrávala havířská kapela Svatoňovická. Výstavy se zúčastnilo 60 vystavovatelů. Druhý den výstavu navštívila kněžna Batylda ze Schamburg-Lippe a téhož dne odpoledne odebrali se účastníci sjezdu do rozkvetlého babiččina údolí, kam je doprovázela havířská kapela, kam i kněžna se svou družinou zavítala a pobyla tam 2 hodiny. Hlavní den pro včelaře a vystavovatele byl den poslední.
Byly konány přednášky a rokováno o těchto otázkách:
1) Kterak včelařství na venkově by se dalo povznésti K,Pazourek
2) O své včelařské praxi A. Lego
3) V čem vězí příčiny špatného přezimování včel V. Krulich
4) O vývinu a ústroji včel A. Téma.
Že, šlo o velkolepý podnik, svědčí tomu poskytnuté podpory, přidělené medaile a diplomy.
C.K. ministerstvo orby udělilo 3 stříbrné, 6 bronzových medaili a 10O zlatých v hotovosti. Rada zemědělská pro království české - české odděleni 3 stříbrné medaile a 5 diplomů. Výbor Ústředního spolku včelařského pro království české v Praze 10 stříbrných medailí a 15 diplomů. Národní jednota Severočeská 2 bronzové medaile a 5 diplomu, Princ Vilém ze Schamburg-Lippe protektor sjezdu a výstavy, dal 10 dukátů v ceně 80 zlatých. Okresní zastupitelství v České Skalici - 3 dukáty. Okresní hospodářská společnost - 1 dukát. Ředitelství záložny ve Velké Jesenici - l0 zlatých. Pánové Fajtha a spoI., koželuhovna v České Skalici - 5 zlatých. Bratři Etrichové, přádelna v České Skalici - 5 zlatých. J. Bondy tkalcovna v České Skalici - 3 zlaté. Spořitelna v České Skalici - 10 zlatých. Včelařský spolek českoskalický, a jeho členové obdrželi: 10 dukátů na hotovosti, 40 zlatých na hotovosti, 6 stříbrných medaili, 1 bronzovou medaili, 13 diplomů, 2 pochvalná uznání a živé včely. Darovanými včelami původních krajinek, byl dán podnět k založení vlastního spolkového včelína v r. 1897.
Čistý výtěžek sjezdu a výstavy byl 50 zlatých 84 kr.
Závěrečným banketem, kterého se zúčastnilo přez 70 osob, byl včelařský sjezd i výstava ukončeny. O tom, že spolek vyvíjel velmi dobrou činnost svědčí to, že mu byly uděleny diplomy na včelařské výstavě v Novém Městě n. Met. v r. 1896, diplom od Zemského úředního včelařského spolku v Praze r. 1891, dále pak čestný diplom při krajinské výstavě v Červeném Kostelci.
Po přeložení starosty spolku děkana a biskupa vikáře Františka A. Pecky do Náchoda, který naposledy dne 28.července 1901 předsedal členské schůzi, činnost po jeho odchodu ochabla a dále pak i rezignací jednatele Jana Rolčíka. Byla provedena volba nového výboru, do kterého byl zvolen předsedou V. Exner z České Skalice, jednatelem V. Šafář z České Skalice. V roce 1905 nastala krize ve spolku odstoupením předsedy V. Exnera a jednatele V. Šafáře. Nastalo velké rozladění ve spolku. Toto se projevilo v malém počtu návštěvníků schůzí, v této době se jíž mluvilo na přednáškách o plemenných chovech včel a o české černé včele, která se převážně chovala v našem kraji. Existovalo již spolkové pojištění proti škodám na včelstvu a platilo se tehdy 30 korun. V roce 1908 čítals polek již jen 51 členů. V tomto roce spolek poslal petici Sněmovně říšské rady ve Vídni s těmito požadavky:
a) zřízení včelařských nauk při zemské vysoké škole technické v Praze
b) zřízení včelařské školy v Čechách
c) rozšíření vyučování včelařství na školách obecných, měšťanských, středních a hospodářských.
V roce 1909 byl zvolen na valné hromadě předsedou Fr. Bakeš farář v České Skalici, místopředsedou Fr. Červený učitel v České Skalici a jednatelem J. Hlaváček kaplan. Ani tito nový funkcionáři nedokázali zachovati spolek na výši jako byl za doby starých předsedů a tak spolek pomalu ztrácel na významu až zanikl docela. Až v roce I9I4 začal opět působit. Byli zvoleni noví funkcionáři a to za předsedu R. Poláček, za místo předsedu F. Kolařík a za jednatele Fr. Červený všichni z České Skalice. Spolek se však nerozvinul ve své činnosti tak, jak si funkcionáři představovali, Bylo to těsně před začátkem první světové války, přesto spolek setrvává v tiché účasti po celo dobu války dál za předsednictví R. Poláčka učitele v České Skalici.
Dne 22. prosince 1918 na valné hromadě předseda za účasti 11 členů přál všem v nové republice mnoho zdaru a úspěchů ve včelaření. Pak vzdána pocta těm včelařům, kteří za poslední války padli.
V roce 1923 stoupl počet členů na 42. V roce 1925 byl zvolen předsedou J. Smetana a jednatelem J. Klos, oba učitelé v České Skalici. Cena cukru, jak bylo poznamenáno v roce 1926 byla0 3,65 Kč/kg. V roce 1930 na valné hromadě bylo vzpomenuto na naše krajana a historika spisovatele A. Jiráska, který tohoto roku k bolesti nás všech, navždy odešel. Též zaznamenáno, že cena amerického medu k nám dováženého je pouze 9,-Kč, kdežto výroba medu u nás pohybuje se od 16 do 18,-Kč. V roce 1930 byla zase provedena změna funkcionářů a předsedou byl zvolen Fr. Červený.
V roce 1932 byla v České Skalici výstava živnostensko-průmyslová kraje B. Němcové na které př. Dvořáček vystavoval med, za který dostal ústřední diplom. Jinak včelařská expozice byla zastoupena jak propagačními plakáty, tak i exponáty např. úl od firmy Rott Praha apod.
V říjnu 1935 byl uspořádán kurz medového pečiva za vedení pí. Jirochové ze Rtyně v Podkrkonoší. Účastnilo se ho 25 žen včelařů. Po ukončení kurzu byla pořádána zdařilá výstavka, která se velmi líbila.
V roce 1936 na valné hromadě byli zvoleni za předsedu Přibyl z Velké Jesenice a za jednatele a za jednatele př. J. Hejna z České Skalice. Volba byla zdařilá a byla zárukou dalšího rozvoje včelařského spolku. Na valné hromadě dne 5. prosince 1937 byl pronesen proslov k úmrtí prezidenta T. G. Masaryka. Sál byl k tomuto účelu smutečně vyzdoben.
V roce 1937 spolek čítal celkem 98 členů s 526 včelstvy. Během tohoto roku vlivem pozdního jara uhynulo 78 včelstev.
Dne 19. března 1938 se konal za účasti místních a hostujících včelařů včelařský večírek, který se líbil a posílil tím přátelství mezi včelaři. Toho roku spolek daroval na obranu vlasti 1.000,- Kč. Rovněž toho roku včelaři uspořádali výlet do výzkumné stanice včelařské v Dole u Prahy. A rovněž toho roku uspořádán zájezd do Náchoda na župní výstavu a sjezd.
V roce 1940, tedy již za protektoru Čechy a Morava, bylo nařízeno zvoliti v každé obci důvěrníka, který by se staral o zamezení včelích nemocí. Každý člen se musí podrobiti nařízení a kdo by odpíral, bude trestán jako viník pro sabotáž výživy národa. Jednalo se totiž o odvod medu.
Vroce1941 byl pořádán "První Ples včelařský" v hotelu Exner v České Skalici. Nařízení stíhalo nařízení a jedním z nich bylo, že kdo se přihlásí za člena spolku, musí být 1 rok čekatelem a po této době musí složiti zkoušku před spolkovým představenstvem. Během roku poklesl počet včelstev na 463.
Na výroční členské schůzi v lednu 1944 vzpomenuto v tichosti padesátileho jubilea založení včelařského spolku a bylo sděleno, že bylo zrušeno zemské ústředí včelařů a utvořena skupina chovatelů včel Pro zemi Českou v Praze. Porada stihala poradu, včelaři se bránili v předtuše brzkého konce války odváděti med z každého včelstva. povinnost odvodu byla 1,5 kg medu každého včelstva. Hlášeno bylo, že ve spolku je 550 včelstev, z toho nakaženo roztočíkem 64. Tyto nakažené včely byly vysířeny.
Dne 10.května 1945 byla uspořádána slavnostní schůze na oslavu ukončení války a tím poroby našeho národa národa. Na ní byl pronesen proslov předsedy, který pro všechny budoucí časy zaznamenán v naší kronice zní:
"Všem členům včelařského spolku!
Zdravíme své milé členy na prahu nového života v našem osvobozeném československém státě v naší republice. Práce byly dříve připraveny, proto pokračujeme ruku v ruce s nadšením a láskou pro blaho našeho milého národa a rozkvět našeho včelařství.''
Pro statečné obránce naší vlasti a raněné daroval spolek 150kg medu a na státní nákup dodal 760 kg medu.
V roce 1949 rezignoval předseda J. Přibyl z Velké Jesenice. Novým předsedou se stal př. Zvonař, jednatel př. Hejna, zůstává dále jednatelem.
Došlo nařízení, že spolek z každých 6sti včelstev musí dáti 1 oddělek pro státní včelíny. Byl zřízen patronát nad včelínem politické školy v České Skalici a př. Dvořáček ustanoven správcem. V roce 1954 byl zakoupen včelín od ONV, jako konfiskát po ing. Čerychovi. V tomto roce rezignoval též přesdseda př. Hejna. Rezignace byla přijata.
Úpravou hranic politických okresů bylo v roce 195O převedeno:8 obci do ZO Jaroměř, 2 obce do ZO Dvůr Králové, čímž odešlo z naší organizace 42 členů, takže organizace měla k 3I. I2. 1951 pouze 58 členů. Po 10ti letech, kdy opět dochází k územním změnám, vrací se opět obce a i naši přátelé do mateřské organizace.
V dalších letech zaznamenává naše organizace zlepšení své činnosti, zejména v osvětové práci. Jsou konány pravidelné měsíční výborové schůze spojené s besedami, nejméně 2 členské schůze s odbornými přednáškami, jakož i výroční členská schůze. Předmětem besed jsou příspěvky pr. jednatele ing. Mervarta, Dr. Víta a dalších členů výboru, jakož i články ze včelařských překladů. Byly konány kursy: chovu matek, kurs medového pečiva, který byl spojen s výstavkou a na ukončení výstavy byl konán v hotelu ''Zlatá hvězda'' přátelský večírek za účasti předsedy KV ČSV v Hradci Králové př. Jaroslava Suchánka.
K mezinárodním včelařským týdnům jsme se připojovali vlastními hodnotnými akcemi, ať to byly přednášky, promítání včelařských filmů, výzdoby výkladních skříní, čímž jsme propagovali naše včelařství. Celostátního včelařského sjezdu v Praze v roce 1961 za okres Náchod, byl delegován náš člen př. Resl.
Lidové včelařské university konané v Hradci Králové se rovněž zúčastnili naši členové: př. Holzbecher, Dr.Vít, Geisler a Resl.
Během této doby a během dalších let měla naše organizace několik významných včelařských odborníků. Nutno jmenovat učitele včelařství př. J. Suchánka z Chvalkovic, který se stal po určitou dobu i předsedou Svazu včelařů v Praze. Zemřel v roce 1977. Př. MUDr. Oldřich Vít se stal odborným učitelem včelařství.
Přednášel v širokém okolí o včelích produktech a o jejich vlivu na zdraví člověka. Zemřel v roce 1988. Přítelkyně Eliška Reslová je odborným učitelem včelařství v oboru pečení medového pečiva a těšila se pevnému zdraví.Př. Bohumil Lemberk byl učitelem včelařství a našim předsedou. Spolek měl svého kronikáře, byl jím př. Košťál Jan, zemřel v roce 1974.
Naše organizace od roku 1960 měla stále okolo 100 členů a asi 1000 včelstev. Kromě soukromě včelařících členů byly v organizaci organizovány i zemědělská družstva a statky. V roce 1961 to byly Československé státní statky Česká Skalice se 130 včelstvy, JZD Brzice s 53 včelstvy, JZD Chvalkovice s 50 včelstvy a JZD Hořičky s 50 včelstvy. V roce l963 to byly Čs. státní lesy se 115 včelstvy, včelmistr přítel Dvořáček z Mezilečí. V roce l964 jsme přijali za členy JZD Mezilečí s 25 včelstvy, v r.1967 JZD Velká Jesenice s 20 včelstvy v roce 1976 jsme přijali za člena JZD Dolany, které sdružilo několik menších JZD a mělo 110 včelstev, v roce 1995 jich má přes 200. Je to jediné družstvo, které má v našem obvodu včelstva. Mnoho našich členů se zasloužilo o rozvoj včelařství a o dobré jméno našeho spolku. Byli to včelaři př. Dvořáček Josef, Šic Otto, Přibyl Josef, Geissler Emil, Línek Karel, Kollert Vladimír, ing. Pácalt Jaroslav, Tylš Vladimír. Holzbecher Josef a řada dalšich. Učili se včelařit ve velkém, racionálně, udržovali zdravá a silná včelstva, získali kromě medu i mateří kašičku, pyl. Nikdo se zatím z našich členů nezabýval získáváním včelího jedu.
Je nutno vzpomenout i na naše včelařské důvěrníky, kteří byli a jsou velkou oporou celé naší organizace. Z těch starších již zemřelých jmenuji př. Josefa Steinerta, Josefa Svědíka, Ladislava Pokorného, Aloise Borůvku,Antonína Kaválka, Karla Groha, Karla Runštuka, Miroslava Pláteníka, Tomáše Urbance, Jaroslava Antoše.
Nelze přehlédnout práci našich osvětářů. Především je nutno jmenovat př. Václava Resla, který byl pilným dopisovatelem do časopisu včelařství a do krajského tisku. Jeho pokračovatelem je bývalý osvětář př. Rudolf Zábraha. Př. Resl byl iniciátorem včelařských expozicí při výstavách zimního ovoce a zeleniny Českého zahrádkářského svazu. Byly to tradiční výstavy. Na nich se prodával i včelařský mok česká medovina. Ale hlavní pochoutkou bylo medové pečivo, které s kolektivem upekla př. Eliška Reslová. Nebylo toho málo. Jednou toho upekla z 200 kg mouky. To bylo chaloupek, zvířátek, knížek a dalších figurek vše z pečiva bohatě zdobeného.
Z akcí je nutno vzpomenout na dvě společná setkání členů naši organizace se členy základní organizace Českého svazu včelařů ze Stříbrné Skalice. Přátele přijeli autobusem v sobotu v červnu l989. Uvítali jsme je ve společenské místnosti ovocnářů v Zájezdě. Pak se jich ujal př. Tuček, prohlédli si muzeum a Starou školu. Oběd byl opět v Zájezdě. Odpoledne jsme jeli ke kočovnému včelínu př. Lemberka.
Naše organizace jim návštěvu oplatila o rok později, jeli jsme tam opět v červnu autobusem. Přátelé ve Stříbrné Skalici nás velice přátelsky uvítali v závodním klubu, prohlédli jsme si včelín, včelnici jednoho většího včelaře, pak jsme jeli na hvězdárnu do Ondřejova. Tamní pracovník byl též velkými zapáleným včelařem. Prohledli jsme si hvězdárnu a pak jsme vyslechli přednášku uvedeného pracovníka na jeho zahradě s praktickými ukázkami. Bylo to velice poučné.Cesta autobusem tam i nazpět nám ubíhala, neboť nás velmi vesele a vtipně bavil př. Alois Vilhem.
Včelaři pochopili, že včelařeni ve velkém se neobejde bez pohybu včelstev. Dali je na kola. V roce 1995 mají včelaři celkem 16 kočovných vozů. Včely se přesouvaií k zemědělským kulturám, jako jsou sady, řepka, jetel dle rozpis, který sestavuje OV svazu. Nelze pochybovat o tom, že se kočování vyplatí nejen včelařům, ale hlavně zemědělcům.
Během existence spolku se změnil několikrát i jeho obvod. V roce 1995 organizace soustřeďuje včelaře z těchto obcí: Česká Skalice včetně Zájezda, Ratibořic a Spyty, Kleny, Šeřeč, Říkov, Doubravice, Chvalkovice, Velká Jesenice, Velký Třebešov, Svinišťany, Brzice, Proruby, Vestec, Světlá, Nový Dvůr, Hořičky, Mezileči, Újezdec, Lhota pod Hořičkami.
Bylo by neseriozní nezmínit se šířeji o včelařských kroužcích na základních školách. Měli jsme 3 a to: ve Chvalkovicích, Brzicích a v České Skalici. Odchodem př. Maršika z Brzic do Náchoda včelařský kroužek v Brzicích zanikl. Ve Chvalkovicích vedl kroužek př. Jaroslav Suchánek, náš člen a předseda tehdy krajského svazu včelařů, i tento kroužek velmi záhy zanikl. Nejdéle se udržel kroužek v České Skalici pod vedením učitele př. Josefa Tučka. O tomto kroužku šířeji. Žákovský včelařský kroužek v České Skalici byl založen na podzim 1964. Jeho činnost probíhala při zdejší škole. Do kroužku mladých včelařů se tehdy zapsalo 14 dětí. Téměř všichni se pravidelně zúčastňovaly jeho programu, 2x za měsíc se scházely, aby poznávaly život včel a práci včelařů. Zprvu to byly besedy, ve třídě, pak návštěvy u místních včelařů a později schůzky ve vlastním včelínku. Svou činnost dokumentovaly fotografiemi z jednotlivých akci a zápisy do své kroniky. Po několika letech, jak děti vycházely ze školy, byl kroužek doplňován dalšími zájemci z řad žáků a tak byla činnost kroužku nepřerušena po dobu 25 let, až do roku 1989, kdy kroužek svou práci ukončil. Počáteční včelstvo kroužku poskytl jako dar př. Holzbecher ze Zliče, který rozchovával "Kraňskou"včelu. Ta se pro svoji mírnost nejvíce hodila pro mladé včelaře, poskytl i místo pro úl u včelinu za myslivnou v Dubně. Odtud na jaře 1965 byl úl se včelami přestěhován na školní pozemek k vodárně v České Skalici. Zde si mladí včelaři postavili včelínek a tam uložili potřebné včelařské nářadí. To bylo zakoupeny z darů místního včelařského spolku, se kterým byla trvalá a úzká spolupráce. Úl i nářadí bylo zapsáno do majetku školy. Mladí včelaři se svou činnosti nejen účastnili pravidelných včelařských výstav, ale také včelařských schůzi, kde vyslechli přednášky od odborníků a při nich mnohdy doplnili program svým kulturním vystoupením.
V zimním období měl kroužek na programu teorii doplněnou filmem nebo diafilmem pojednávajícím o včelách. Každý člen kroužku měl k disposici učebnici, vydanou českým svazem včelařů, velmi instrutktivní a pro děti zajímavou. Na jaře a v létě se kroužek zabýval praktickou stránkou včelařství jako při exkurzích na včelině na Bakově nebo u některých včelařů v okolí jako např. na včelině př. Linka v Řešetově Lhotě, př. Malíře v Rychnovku, u př. Mervarta, Geisslera, Peterky, Tučka, Lemberka a dalších a pochopitelně prací na svém včelíně. Výnos ze včelstva sloužil k nákupu mezistěn a cukru. Včelařský kroužek se pravidelně zúčastňoval soutěží o Zlatou včelu, vyhlašovanou Českým svazem včelařů. Soutěže byly organizovány vždy po dvou letech nejprve v rámci kroužku, z něhož ti nejlepší postupovali do okresního kola a dále pak do krajského kola a do národního kola. Jednodenní okresní soutěže byly spojeny s přitažlivým programem, protože po soutěžích se promítaly zajímavé včelařské filmy. Při jednom okresním kole se dokonce stanovalo na louce u bakovského včelína. Krajská kolo probíhala po dobu tři dnů, z nichž jeden den byl věnován vlastni soutěži a další den výletu. Národní kola trvala již celý týden a každý jejich účastník musel nejprve vypracovat písemnou práci na dané včelařské téma. Zbývající dny po soutěži byly rovněž vyplněny vlastivědnou a exkurzní činnosti.
O Zlatou včelu usiloval kroužek 10x, 5x byl zastoupen v národním kole, ve kterém se 2x umístil na prvním místě. Bylo to v roce 1977 a 1979, kdy se o prvenství zasloužil dnes již člen našeho spolku př. ing. Jiří Valtera. Náplň soutěží vhodně motivoval zájem dětí o včelařství.
Počet členů kroužku byl po celou dobu činnosti ustálený na 10 až 14ti žácích a během své činnosti se v něm vystřídalo na desítky dětí. Mnozí z nich mají trvalé a milé vzpomínky na zájmovou činnost a někteří se odhodlali také včelařit.
V údobí trvání naší organizace prožívala tato nejen doby dobré, ale i doby pochmurné. Přesto však vždy většina našich členů projevovala snahu se v chovu včel dostati co nejdále a svou organizaci si zachovat.
Proto včely i dnes jsou nám všem příkladem a vzorem, abychom podle nich žili pospolitě, svorně, spořádaně ve vzájemném porozumění, abychom v tomto velikém včelíně, v této naší krásné zemi žili v trvalém míru a mohli se věnovat své práci, svým rodinám, zahrádkám a včelám.
S velkou vděčností a láskou vzpomínáme dnes nejen našich zakladatelů, ale všech dalších našich členů od založení spolku, kteří již nejsou mezi námi. Byla jich velká řada a my na ně rádi vzpomínáme.
