Včelařství kdysi a dnes

  ZDROJ: HALÓ NOVINY 4. SRPNA 2009

Včelařství kdysi a dnes

Včelařství je obecně uznávaná blahodárná činnost pro společnost zejména pro opylovací činnost včel na hmyzosnubných rostlinách. Nebýt této činnosti, zemědělství by nemohlo produkovat mnohé plodiny a i ve volné přírodě by se škodlivě měnila skladba flóry.

Louky by se měnily ve stepi, mizely by mnohé na opylení závislé dřeviny atd. Včelí produkty a kultivované využívání volného času v zájmovém včelaření jsou až druhotnými pozitivními efekty chovu včel. Proto se civilizované společnosti snažily včelařství různými formami podporovat. Včelařství v Čechách má dlouhodobou tradici. Je však politováníhodné, že po politickém převratu v roce 1989 došlo k výraznému poklesu počtu včelstev České republice. Zatímco v roce 1990 bylo u nás ještě 830 tisíc včelstev u chovatelů, poslední léta se početní stavy včelstev pohybují kolem 500 tisíc. Došlo tedy k úbytku o 330 tisíc včelstev na našem území. A to je varující! Jaké jsou příčiny tohoto úbytku? Veřejnosti jsou předkládány informace, jako by hlavní příčinou byly nemoci včel. Nemoci včel, o kterých se hovoří, byly i v období za socialismu u nás (včetně obávaného roztoče varroa destruktor) a včelaři se naučili tyto nemoci zvládat. Zamlčuje se, že hlavní příčinou poklesu početního stavu včelstev jsou zhoršené ekonomické podmínky a ztráta úrovně služeb socialistické společnosti pro rozvoj včelařství. Málokdo ví, že tehdy v obchodě pro spotřebitele byl 1 kg medu o 1 Kč lacinější, než kolik obdržel včelař za svůj prodaný med ve výkupním středisku. To proto, že se med považoval za blahodárný produkt pro lidské zdraví a z tohoto důvodu byla cena pro konečného spotřebitele stanovena tak, aby byl med širokým vrstvám lidí finančně dostupný. Náklady na balení, distribuci a obchodní marži hradil stát ze svého rozpočtu (tzv. záporná daň). V té době neměli včelaři také žádnou starost s odbytem medu vyprodukovaného jejich včelami. Ve sběrných střediscích spotřebního družstva Jednota si vyzvedli hliníkové konve, které naplnili medem a po kontrole kvality, proti okamžité platbě v hotovosti, svůj med prodali. Zázemí tvořil na svou dobu u Mělníka supermoderně vybudovaný závod na zpracování a balení medu (i pro export) s kapacitou 7 tisíc tun medu ročně. (Dnes již jako mnohé jiné závody v naší zemi zaniklý.) V současném období po letech břichabolů se etablovali někteří výkupci medu od včelařů, avšak ceny, které mohou včelařům nabídnout, zdaleka nedosahují úrovně růstu nákladů péče o včelstva. Navíc jsou tak každoročně proměnlivé, že neposkytují dostatečnou stabilitu pro případné investiční úvahy do včelařského oboru. Od politického převratu pronikavě stouply náklady na včelaření. Zatímco cena, vykupovaného medu stoupla v průměru o 70 %, cena cukru (včelaří ho potřebují k zimnímu nakrmení včelstev) stoupla o 287 %, včelařských potřeb v průměru o 300 %. Nemalým ekonomickým přínosem pro ty, kteří se zabývali včelařením, byl přísun včelstev k zemědělským hmyzosnubným plodinám za účelem jejich opylení. Vládní vyhláškou byla stanovena pevná cena na včelstvo za opylení podle druhu plodiny (slunečnice, řepka, jetel atd.), kterou státní statky či JZD ku spokojenosti včelařů proplácely. Dnes je tento přísun včelstev (spojený s určitými finančními náklady) záležitostí tzv. smluvních vztahů a ze zkušenosti víme, že zemědělci často ani nemohou ze svých zdrojů přísun včelstev uhradit. Kroky, které vyvíjí Český svaz včelařů k tomu, aby se do včelařského oboru prostřednictvím různých programů (i z EU) na jeho podporu poskytovaly finanční prostředky, zdaleka nekompenzují ekonomickou a jinou podporu, kterou měli včelaří za socialismu. Někdy se zdá, že je až módní hovořit o ochraně přírody a životního prostředí. Myslí-li se to vážně, je třeba říci, že současná společnost podpoře včelařství, vzhledem k jeho významu, hodně dluží. Václav ŠENKÝŘ